Jmenuji se Jiří Novák a jsem ročník 1968. S bubnováním jsem začal úplně náhodou jako dítě na základní škole. Bylo to ovšem osudné, protože od té doby do dnes se  bicím věnuji, dá se říci naplno. Za tuto dobu jsem měl možnost vyzkoušet si hraní v různých profesionálních i amatérských orchestrech a kapelách odlišných stylů a žánrů. Bubnování se stalo mojí profesí a tak jsem měl a nadále mám to štěstí hrát po boku nejlepších muzikantů, kteří se v republice (vlastně i zahraničí) vyskytují.

                 Ve svých 11 letech jsem začal brát soukromé hodiny na malý bubínek. Přirozeně velice záhy se dostavil zájem o bicí soupravu a tak jsem začal navštěvovat LŠU. Jako asi u mnoha kolegů muzikantů se moje první seznamování s orchestrem odehrávalo v žákovském dechovém souboru při LŠU. Poté následovalo působení ve velkém dechovém orchestru, kde jsem sbíral další muzikantské zkušenosti. Pravděpodobně shoda náhod zapřičinila, že jsem v poměrně nízkém věku mohl začít působit v tanečním orchestru, který hrával převážně během plesové sezóny, kde jsem si osahával funkci bubeníka za soupravou. Zanedlouho mne moji starší kamarádi přijali do Big beatové kapely, s níž jsme objížděli taneční zábavy. Skutečnost, že jsem svá pubertální léta trávil za soupravou a měl jsem možnost (snad kromě jazzu) si zahrát různé styly asi rozhodla o tom, že jsem bicí začal brát vážně. Objevoval jsem jak báječná věc muzika je a že bubnování mne nesmírně baví. Především díky zkušenostem z velkého dechového orchestru se mi podařilo udělat konkurz k Posádkové hudbě a tak tehdy povinnou dvouletou základní vojenskou službu jsem strávil u Hudby československého letectva v Hradci Králové, kde jsem obsluhoval malý buben a bicí soupravu. Tam jsem zároveň poznal zásadní kolegy muzikanty (záklaďáky) a tak návrat do vytouženého civilu nebyl zpět do Podkrkonoší, nýbrž do Prahy. Tato skutečnost mi umožnila dostat se na hodiny k legendě a nestoru českého bubnování panu profesoru Vladimíru Žižkovi. To pro mne byla obrovská zkušenost a dalo by se říci, že u pana profesora jsem se bubnu vyučil. V Praze jsem hrál Big beat s tehdejší kapelou Modré Pondělí a abych se uživil, po nocích jsem hrával v baru. Hostoval jsem v zájezdovém symfonickém orchestru, kde jsem měl tu možnost zahrát si po boku například pana profesora Miroslava Kympla. V těchto letech mi lekce u pana Žižky a především kolegové a kamarádi začali otevírat cestu k jazzu a swingu, který mi totálně učaroval. Tedy netrvalo dlouho a stal jsem se členem swingové partičky "The Swings", kde jsem hrál v doprovodné kapele. Konečně na základech tohoto uskupení v roce 1995 vznikl poměrně úspěšný a dnes již v podvědomí veřejnosti populární Big Band, v němž dodnes působím, a je mojí stěžejní pracovní náplní. I díky tomuto dlouholetému angažmá jsem měl a dodnes mám možnost poznávat práci bubeníka snad ve všech možných podobách a situacích. Především na koncertech a festivalech. Ale také třeba učinkování v divadelních hrách, či ve varieté. Samozřejmě práce v nahrávacích, rozhlasových, nebo televizních studiích. Příležitostně si zahraji i s jinými většími, či menšími kapelami, ale orchestr Melody Makers vyplňuje zásadní část mého pracovního vytížení. V případě vašeho zájmu se můžeme setkat na kterémkoliv z našich veřejných koncertů. Detaily zde: www.melodymakers.cz

               Myšlenka, abych se věnoval výuce bicích vznikla v hlavě mého kolegy učitele umělecké školy, kdy v jeho žákovském orchestru trpěl nedostatkem bubeníků. Nejprve jsem se úvahám o učení bránil, ale časem ve mne tato myšlenka uzrála. Uvědomil jsem si, jak  zoufale jsem ve svých začátcích sháněl dobrého bubeníka, který by se mne ujal a učil mne na bicí hrát. Slovo tedy dalo slovo a od roku 2009 v (rámci časových možností) bicí vyučuji. http://www.drumhelp.cz/