Ibanez WD7 - Wah Wah pedál
Musím se přiznat, že když jsem na otestovaní obdržel WAH-WAH pedál (v českým zemích nazývaný spíše jako kvákadlo) vyráběný japonskou firmou Ibanez, neočekával jsem od něj žádné zázraky. Naopak, jakožto poměrně čerstvý majitel reedice klasického kvákadla VOX Clyde McCoy jsem se ješitně těšil, na příležitost dát najevo svou náklonnost ke „starým dobrým věcem" a ohrnout nos nad výdobytky dnešního zhýčkaného trhu. Jestli se mi této příležitosti dostalo, by vám měli odhalit následující řádky.
Už před vybalením kvákadla mě zaujal poutavý artwork krabice, která je v porovnání s „kartonem od bot" ve kterém jsem si nedávno přivezl VOXe poplatnější dnešní době, aneb dnes více než kdy jindy platí, že obal prodává výrobek. Jistě jste si teď pomysleli (stejně jako já), že obal nedělá kvákadlo kvákadlem. Dobrá tedy, pokračujme. Když vyndáte kvákadlo z krabice, překvapí vás na první pohled neobvyklý design efektu a hlavně bytelná hliníková konstrukce s minimálním podílem (křehkých) plastů.
Ovládací prvky
Na pravé straně konstrukce pedálu je externí přepínač, který zapíná a vypíná funkci wah efektu (není to jediný způsob - ale o tom později) a zároveň v sobě skrývá baterii, jejíž výměna je velice snadná, na rozdíl od zmiňovaného VOXe a podobně koncipovaných efektů k ní není třeba šroubovák. Dále je tu přepínač RANGE, který umožňuje zvolit frekvenční rozsah přizpůsobený pro kytaru či basu (normal a low), tři otočné potenciometry: LO je nastavení průběhu nízkých frekvencí), Q je nastavení charakteru/rozsahu „kváknutí", a LEVEL - nastavení celkové hlasitosti efektu v zapnutém režimu. Tyto tři potenciometry, tak jak je zvykem v této modelové řadě (TONELOCK) je možné stisknutím zamáčknout , aby nedošlo k nechtěné změně nastavení během hry. Pod vlastním pedálem jsou ukryty další dva otočné knoflíky. První RANGE FINE TUNING - který jemě doladí frekvenční rozsah (podle charakteru nástroje - např. pro Strat posunete více do basů a pro Gibsona naopak, tak aby výsledný zvuk lahodil vašemu uchu). Druhý knoflík se jmenuje AUTO OFF DELAY a dá se s ním nastavit doba po které se efekt vypne do by-pass režimu pokud je nastaven druhý způsob zapínání než je zapnutí externím přepínačem. Volba způsobu zapnutí se provádí pákou na levé straně efektu a má dvě polohy: FOOT SWITCH – efekt se zapíná samostatným přepínačem, AUTO SWITCH – efekt se zapne automaticky po položení nohy na pedál a po sundání nohy se sám přepne do bypass režimu v čase nastaveném knoflíkem AUTO OFF DELAY. Nechybí samozřejmě zdířka pro připojení externího napájecího zdroje (9 V/max. 35 mA, minus uprostřed) a ještě je tu jedna praktická vychytávka - šroub pro nastaveni tuhosti chodu pedálu, umístěný uprostřed vlastního pedálu. A nakonec nesmím zapomenout na možnost nastavení tuhosti vratné pružiny pedálu v Autoswitch režimu. Regulace je přístupná v zadní stěně těla efektu a k seřízení vám postačí obyčejná mince. Pokud je kytarista zvyklý na jiný typ kvákadla, „přechod" na toto mu rozhodně nebude dělat problémy. Chod a tuhost pedálu se dá nastavit opravdu v poměrně slušném rozsahu.
V krabici s efektem je přibalený na WahWah pedál poměrně podrobný manuál od výrobce, kde je srozumitelně popsána funkce jednotlivých ovládacích prvků, způsob výměny baterie, a schematické grafy, které poskytují představu o tom co změna jednotlivých nastavení udělá s výsledným zvukem. V manuálu jsou také uvedeny příklady (velice dobře fungujících) nastavení ovládacích prvků pro různé styly a zvuky.
K tomu nejdůležitějšímu
Jak to hraje. Při zapojení kvákadla do řetězce více krabiček se obecně doporučuje zařadit WAH WAH pedál na úplný začátek signálové cesty - hned za kytaru. Zapojení TRUE BYPASS u WD sedmičky vám zaručí, že při vypnutém efektu půjde skrz efekt nezměněný signál. WD7 používá jako prvek reagující na změnu polohy pedálu optočleny, takže oproti mému VOXu (stejně tak jako např. u Jim Dunlop Cry Baby Wah) kde je použit poteciometr, je WD7 mnohem tišší, neindukují se na něm žádné brumy ze světel a podobně (v obou stavech ZAP/VYP). To je obrovská výhoda hlavně při použití kytary s jedocívkovými símačí (např. Fender) které jsou samy o sobě citlivé na brum, navíc optika by měla oproti potenciometru vydržet mnohem delší dobu spolehlivě fungovat. Další velká výhoda tohoto efektu spočívá v možnosti přizpůsobit nastavení kytaře a aparátu, tak aby výsledný zvuk byl přesně podle vašich představ. Možnost zvolit způsob zapínání efektu buď sešlápnutím nožního přepínače, nebo položením nohy na pedál je závislá na způsobu hry. Pokud budete používat kvákadlo pouze na wah wah efekt jako takový, bude pro vás mnohem pohodlnější zapnutí při položení chodidla na pedál. Pokud ovšem používáte kvákadlo jako filtr (aretovaný v určité poloze) je na místě samostatný přepínač. V této souvislosti bych rád zdůraznil funkci potenciometru LEVEL, který při maximálním nastavení podstatně zesílí původní čistý zvuk kytary a přidá trochu drive – takže se WD7 přímo nabízí k využití jako (hodně komprimovaně znějící) overdrive – kde je výsledný zvuk velice podobný např. zvuku Erica Claptona v dobách působení ve skupině Cream. Manipulace s potenciometrem LEVEL má ovšem i jednu nevýhodu, a tou je skok hlasitosti při zapnutí či vypnutí (pokud není úroveň vstupu i výstupu srovnána).
Účinným prvkem, na který stojí za to také zaměřit pozornost, je potenciometr označený „Q". Otáčením potenciometru Q měníte charakter kváknutí – u tohoto potenciometru se mi spíše zamlouvalo nastavení na maximum (ve směru hodinových ručiček) pro opravdu výraznou špičku signálu - kdy se při sešlápnutí ozve výrazné „Quíknutí". Pokud se tón vašim uším zdá být příliš ostrý, tenký a postrádá jemnější plochy - wah příliš ořezává basovou složku signálu, pomůže knoflík LO, pracující jako Low Pass Filtr, kterým se náběh wah efektu zjemní a tón dostane sladší zabarvení díky většímu podílu volně procházejících basových frekvencí.
Já jsem tento Wah Wah zkoušel s různými kombinacemi kytar (singly a humbuckery přes lampová i transistorová komba i v kombinaci s overdrivem) a při každém nastavení byl zvuk čitelný a pevný, průběh wah efektu byl jasně definovaný a práce s pedálem/šlapkou byla díky nastavitelné tuhosti velice příjemná. Efekt zkoušel ve zkušebně i baskytarista a shodli jsme se na tom, že poskytuje širokou paletu dobře použitelných zvuků i pro basu. Se Stratocasterem a malým lampovým kombem Carvin 16 se dobře v kapele prosazoval přes ostatní nástroje. Při větším vybuzení kytarou osazenou humbuckery se mi zvuk zdál být v přímém porovnání s VOXem poněkud „syntetický" - přesněji zvuk VOXu byl celkově měkčí, méně agresivní.
Závěrem
Abych tedy zodpověděl vlastní otázku z úvodu testu. Pro můj pocit ze hry a pro mé uši plně vyhovuje VOX se svojí sice menší variabilitou, ale se starým zvukem, na kterém už „není co nastavovat". Leč muzika je záležitostí pocitovou, je dost možné, že právě pro vaši hru bude WD7 optimální volbou, obzvláště pokud nejste tak zapřísáhlí zvukoví staromilci jako já, ale spíše máte chuť hledat nové zvuky. Každopádně možnosti ohrnout nos s příkrým odsudkem a pohrdlivým ušklíbnutím se mi nedostalo. Wah efekt „Kvílející démon" z řady TONE-LOCK, vyráběný pod značkou Ibanez v Číně, je provedením i opracování na vysoké úrovni. Možností najít použitelné zvuky je opravdu mnoho, protože už při malé změně korekcí je výsledná změna zvuku markantní. Osobně vidím hlavní uplatnění efektu ve stylech tvrdšího ražení, ale rozhodně se neztratí ani ve funky, bluesrocku, blues či fusion. Technologie a možnost ovládání udělala v této poměrně konzervativní kategorii, kde se výrazných posunů dočkáváme jen po skrovnu, další zajímavý, a řeknu i prospěšný, krok vpřed. Vzhledem k ceně, širokým zvukovým vlastnostem, variabilitě práce a bytelné trvanlivé konstrukci stojí jeho koupě (či přinejmenším vyzkoušení) za zvážení.
Autor: Michal Stačina
